Brána je univerzálním symbolem všech tradičních kultur. Má určitý tvar, ale vyjadřuje, či asociuje i abstraktní představy a pojmy. Kromě práce s konkrétním tvarem, jsem se i já snažila pracovat hlavně s podtextem tohoto symbolu, který jsem chtěla vyjádřit atmosférou barevného světla. 

Brána se týká člověka, jako něco co bezesporu odkazuje k transcendentnu, ale je i něčím běžným, civilním, místem pro změnu v běžné každodennosti, neboť je mezníkem dvou odlišných prostředí. Kdykoli například odcházíme z interiéru do jiného prostředí exteriéru, procházíme v podstatě bránou. Je bodem přítomnosti, kdy minulost je za námi, něco opouštíme a vyčkáváme změny budoucnosti. Tibeťané pro vyjádření tohoto místa, či stavu používají výraz  Bar-do, v překladu Mezi dvěma. Často ve smyslu přechodu z života do smrti, stavu po smrti, v zóně mezi dvěma životy, minulým a budoucím.

Mým záměrem bylo spojování protikladů, kontrastů, kde je jedno vyvažováno druhým. Prvky historie minulosti se protínají se současností. Romantika naráží na syrovost. A to, co se odkazuje k transcendentnímu, se mísí s výjevy běžného civilního života.