NA TĚSNO (Raw mind) 2013-2018

Obrazy se odkazují k vrstvám lidského nevědomí, vyjadřujíc se prostřednictvím malířského jazyka. NA TĚSNO se vždy vztahuje přímo k člověku a zkoumá ho zevnitř. Jak název sám říká, vyjadřuje to, co je velmi blízko. Minimalizuje se tak na obraze symbolika a vnější prostředí, které představují úhel pohledu z již nějakého odstupu, vzdálenosti.

Tělesná abstrakce má  navozovat syrové nezpracované stavy vědomí, kde chybí jakýkoli objekt. Je vyjádřením prožitku ne těla.
Na těsno je cyklus, kde pro „racionální“ nezbyl prostor. Snaží se popsat naši prvotní zkušenost bez pojmů, názvů, selekce a kategorizace. To je něco, co se malé dítě v životě teprve učí, ale to první, co v životě člověk zakouší je abstraktní, syrové a velké. Definování a ohraničování toho, co se děje, toho co je před námi, je až náš proces následný. Racionalizace chladí naše děsy. Víme, kde jsme, víme co se děje, stavíme hranice, jako protipól světa, který hranice nemá.

 

Ukázka obrazů

 

 

Tvář,130 X 85 cm, akryl na plátně, 2014

 

Trýzeň, 130 X 85 cm  akryl na plátně, 2014

 

Naděje lásku nedělá, 80 X 60cm, akryl na plátně. 2013

 

Tělesná abstrakce II., 150 X 120 cm, akryl na plátně, 2014

 

Tělesná abstrakce IV. 140 X 90 cm, akryl na plátně, 2014

 

 

Prázdnota tvého těla, 150 x 105 cm, akryl na plátně, 2013

 

Bez Názvu, 90 X 90cm, 2014, akryl na plátně

 

Tělesná abstrakce IV., akryl na plátně, 2016

 

Triša, 30cm kruh, akryl na plátně, 2015

 

 

Krajina řas, 200 X 150 cm, akryl na plátně, 2014

3

 

Bez názvu, 100 X 30 cm, akryl na plátně, 2013

 

 

Bez názvu, 80 x 60 cm, akryl na plátně, 2016

 

 

 

 

 

 



 

 

 
Ty je vidíš, oni mluví, ale nikdo, kdo by Ti dal pocit, že tu jsi.
Jsem člověk, bude to tak, jsou všude kolem.
Vnímám, že jsem pulzující, vidím své ruce, nohy, dívám se na ně, musí být moje.
Ale má krajina mi ten puls nedává.
Teď máš ten pocit, říkají ti to, ale ty to necítíš, jak to?
Jsem jediný, kdo přežil, krajina je mrtvá a chladná. Stejná je i v létě.
Cítíš jen své horko, ale necítíš horko krajiny.
Jsem jediný, kdo přežil, myslel bys.
Všude kolem jsou lidé, Chorvatsko, Zadar, pobřeží, je to krásný obraz.
Ten člověk vedle tebe říká: "nádhera".
Vidíš krásný obraz, cítíš své horko, nic víc tu není.
Slyšíš ten hlas v sobě, měl bys být živý, ale víš, že jsi jediný kdo přežil, v zemi která není.
Cítíš to dusno, puls se odráží od stěny tvého těla zpátky k tobě, nejde dál a tak tě udeří.
Ale ty to nevíš, a tak se divíš, kdo tě udeřil,
nikdo tu však není.
 
 
Kieferová 2014